Folkové prázdniny jsou výjimečným festivalem. Nad tím nemusíte dlouho přemýšlet, tak samozřejmé to je, a získat na něj závislost do té míry, že se do Náměště vracíte pravidelně, není také nic, co by mnozí už léta neznali.
Ve výročních anketách uplynulého roku hodně zaujalo rozpustile taneční album HaitiaNola s ambici propojit neworleánský Mardi Gras s haitským Kanevalem, což je sice také hýřivý karneval, nicméně s daleko podvratnějším podtextem. Haitská skupina Lakou Mizik navíc sbírá body za exkluzivní hosty a nemělo by překvapit, když mezi nimi najdeme Régine Chassagne z kanadských Arcade Fire nebo americkou písničkářku Leylu McCalla - vždyť jejich rodiče pocházejí z Haiti, ostrova propojeného s dějinami a kulturou New Orleans přes dvě stě let.
Kritika praktik Izraele na okupovaných územích z nikoho ještě nedělá antisemitu a nepřítele židovského státu. A bezmezné stranění Palestincům by nemělo svádět k zavírání očí před terorismem Hamásu. Izraelsko-palestinský konflikt, dnes hlavně střet dvou nároků na bezpečný domov, rozhodně nepředstavuje prostor pro černobílé vidění a je nutné naslouchat oběma stranám, byť se v pohledu značně odlišují. K takové situaci došlo na Colours of Ostrava, kde v rámci besední scény Meltingpot promluvil izraelský spisovatel Tuvia Tenenbom, autor knihy Chyťte Žida! s podtitulem Proč Evropa nenávidí Izrael a miluje Palestince, a na festivalu vystoupilo aktuálně hudebně i názorově nejradikálnější palestinská elektro dabke skupina 47Soul. Se zpěvákem a perkusistou Tareqem Abu Kwaikem aka El Far3i jsme se bavili nejen o albu Balfron Promise, považovaném ve světě za jednu z nahrávek loňského roku. Samozřejmě došla řeč i na politiku, a přestože se jeho kontroverzní prezentace spletité palestinsko-izraelské reality ne každému zalíbí, je jenom k našemu dobru si ji vyslechnout.
Před dvaceti lety vyšlo zásadní album asijského undergroundu. Na Beyond Skin předložil Nitin Sawhney rozklad toho, co znamená být Indem v Británii, založený na bourání předsudků a mírném optimismu ohledně multikulturalismu. Pak přišlo 11. září a nic už nebylo jako předtím, jen na Inda se v Británii podle Sarathy Korwara pořád hledí stejně. Název po všech stránkách výbušného alba More Arriving odkazuje na strach obklopující imigraci v časech Brexitu. Korwarova ironie navíc nebere mezí: „Přijde ještě více lidí a vy se s tím budete muset vypořádat."
Tuareg z Nigeru přichází na novém albu Ilana (The Creator) s něčím, co jsme v minulosti v rocku mnohdy z duše nenáviděli: dlouhými kytarovými sóly. Namísto toho, abychom obraceli oči v sloup, však prožíváme nirvánu. Rockový svět dokonce přispěchal s odvážným tvrzením: tak syrovou energii překoná jen málokdo. Jak je to možné? K vysvětlení je potřeba začít ze široka.
